J&D: Poklad dračí královny
Obsah
2025: 5. 1. - 9. 1. - 9. 2. - 16. 2. - 21. 2.
Epizody: Zelenava v plamenech - Tábor nájezdníků - Dračí líheň - Na cestě
Hrdinové
Agamon
Člověk, klerik, bývalá stráž
Gunrock
Půlork, barbar, bývalý lovec
Rabo Popupek
Půlčík, tulák, bývalý sluha
Epizoda 1: Zelenava v plamenech
Ne, 5. 1. 2025
Kronikář hrdinských ság: Jura
V dobách, kdy draci vládli obloze a stíny zla halily celý svět, vystoupila ze tmy trojice neohrožených hrdinů – hobit tulák Rabo, lidský klerik Agamon a půl-ork barbar Gunrock. Tři odlišné duše, spojené osudem, se vydaly čelit silám chaosu, když plameny dračího hněvu spálily vesnici Zelenava téměř na prach. Zkáza a smrt byly všudypřítomné, ale naděje v podobě této odvážné družiny se zrodila z popela.
Jak plameny stravovaly poslední zbytky vesnice, Rabo se plížil mezi ruinami s neuvěřitelnou lehkostí a hledal přeživší, zatímco Agamon sesílal své mocné léčivé modlitby, aby uzdravil zraněné a udržel zoufalé vesničany naživu. Gunrock, se zbraní v ruce, se hnal proti temným kultistům, kteří rabovali trosky a bez slitování vraždili nevinné. Jeho bojový řev se rozléhal zničenými ulicemi jako bouře a jeho sekyra kosila nepřátele jednoho za druhým. Po krvavém střetu a s obětmi na obou stranách se trojici podařilo přeživší zachránit a odvést je do bezpečí.
Tím však příběh zdaleka neskončil. Hrdinové vedli zachráněné k blízkému hradu, kde se setkali s guvernérem a kastelánem, kteří jim poskytli azyl, rady a požádali je o další pomoc. Hrad byl sice útočištěm, ale zlo se šířilo dál, a hrdinové se rozhodli na jejich žádost pokračovat. Příběh odvahy nemohl skončit v bezpečí za kamennými zdmi.
Při další cestě narazili na skupinu tří krvelačných nepřátel, která shromažďovala majetek několik zavražděných vesničanů. Gunrock, ve svém odhodlání, plánoval nepřátele překvapit – chtěl pokácet mohutný strom a tím je rozdrtit. Jeho silná sekyra se s ozvěnou zaryla do kmene, ale osud si s ním zahrál. Strom padl nesprávným směrem a s rachotem zničil hořící dům poblíž, což nepřátele okamžitě upozornilo.
Horda se s řevem vrhla na Gunrocka. Barbar se statečně bránil, ale přesila byla zdrcující. Jeho síly ochably a nakonec padl na kolena, zbrocený vlastní krví. Zdálo se, že konec je nevyhnutelný, ale v poslední chvíli se na bojiště vrhl Agamon. Jeho modlitby byly jako slova samotných bohů – proud léčivé energie zachránil Gunrockův život a vrátil ho zpět do boje. Mezitím Rabo, skrytý v temnotě, využil svou šikovnost a jeden po druhém likvidoval nepřátele ze stínů.
Nakonec hrdinové nalezli v nepřátelském táboře i ukrytý poklad – cennosti, které mohly pomoci obnovit zničené osady. Zachránění vesničané padli na kolena, děkujíce svým ochráncům, kteří je vedli do bezpečí.
Nicméně trojice věděla, že jejich cesta teprve začíná. Stále jsou další nevinní v ohrožení a zlo, které nezná slitování. S nově nalezeným odhodláním a pokorou pokračovali dál, rozhodnuti stát se majákem světla ve světě pohlceném temnotou. Epický příběh těchto hrdinů ještě neskončil – právě začal.
St, 9. 1. 2025
Pán draků: Jura
Když se zdálo, že naděje mizí s každým dalším úderem nepřátel, tři hrdinové – neohrožený Gunrok, moudrý Agamon a obratný Rabo – dostali do rukou klíč k tajemnému tunelu. Tento klíč představoval cestu k záchraně mnoha nevinných životů. Tunel vedl hluboko pod hradem a ukrýval temná zákoutí plná nepřátelských krys. Hrdinové, bez váhání a s odvahou v srdcích, odstranili všechny překážky, odemkli starou mříž a dostali se na vnější svět – ale do noci, kde je čekalo další nebezpečí v podobě stráže, kterou tiše zpacifikovali.
Bez oddechu zamířili ke svatyni, kde na ně čekala další výzva. Svatyni obléhaly tři skupiny nepřátel – kultisté a koboldi – jejichž cílem bylo zničit modlící se lidi uvnitř. Jedna skupina se snažila mohutným beranidlem rozbít hlavní vrata, druhá hlídkovala za svatyní, zatímco třetí se v zadu pokoušela podpálit vlhkou trávu, aby kouř vyhnal ty, kteří se uvnitř zoufale modlili o pomoc.
Hrdinové vyhodnotili situaci rychle a zaútočili na největší hrozbu – skupinu připravující oheň. V krvavém boji je rozprášili a uvolnili uvězněným lidem cestu k tajnému tunelu. Ti, zachváceni strachem, ale i nadějí, spěchali skrze tunel zpět do bezpečí hradu.
Sotva lidé uprchli, skupina s beranidlem prorazila bránu a vrhla se na hrdiny, kteří teď čelili mohutnému náporu. Jenže jejich síla a odhodlání zvítězily – koboldi i kultisté padli jeden po druhém. Vyčerpaní, ale nezlomení, se dobrodruzi vydali zpět do hradu.
Tam však nečekal odpočinek, ale další hrůza. Na hrad udeřil modrý drak, jehož dech plný blesků zabíjel desítky lidí najednou. Hrdinové byli svědky beznaděje a chaosu, když se drak vrhl na obránce hradu. Kastelán a guvernér navrhli poslední zoufalý plán – použít balistu. Tři stateční bojovníci rychle zaujali pozice a několikrát zasáhli draka obřími šípy. Po několika zásazích drak nakonec odletěl, zřejmě lehce zraněn. Jenže na bitevním poli spatřili temnou postavu ve fialové róbě, která očividně s drakem nějak komunikovala nebo ho ovládala. Tajemství této osoby zůstalo hrdinům zatím zahaleno.
Sotva však drak zmizel za obzorem, hrdinové byli znovu vysláni do akce. Tentokrát šlo o mlýn, kde skupina koboldů předstírala, že jej chce podpálit. Byla to však léčka, která měla přilákat hrdiny. Jakmile dorazili, rychle zničili koboldy venku. Jenže uvnitř mlýna je čekala další skupina nepřátel. Tito nepřátelé zaútočili ze zálohy, ale jejich plán selhal. Gunrok, Rabo a Agamon prokázali znovu svou sílu a statečnost – zničili všechny nepřátele a mlýn zůstal zachráněn.
Vyčerpaní, ale plni odhodlání, věděli, že jejich cesta ještě není u konce. Před nimi se rýsovalo mnoho dalších výzev, ale jejich odvaha, důvtip a spojenectví jim dodávaly sílu pokračovat.
Než však pustošiví nájezdníci opustili okolí hradu a vesnici, jejich náčelník – mohutný modrý polodrak s obouručním mečem, jehož zjevení samo o sobě budilo hrůzu – vyzval nejlepšího bojovníka obránců na čestný souboj. V sázce bylo propuštění několika rukojmích, které nájezdníci drželi. Gunrock, nezlomný a vždy připravený postavit se nebezpečí, bez váhání přijal výzvu. Před zraky svých přátel, obyvatel hradu i nepřátel stanul tváří v tvář silnějšímu spoupeři.
Souboj byl nelítostný. Gunrock, poháněný odvahou a touhou zachránit rukojmí, se vrhl do boje se svou sekyrou. Ale jeho soupeř byl příliš silný, příliš rychlý. Polodrakovy údery byly jako bouře a nakonec Gunrocka srazil k zemi. Přestože prohrál, jeho statečnost zanechala v myslích všech hluboký dojem. Nájezdníci, možná z respektu k jeho odvaze, propustili rukojmí a s vyrabovaným lupem opustili oblast.
Gunrock byl odnesen zpět do hradu, kde mu bylo poskytnuto léčení. Když první paprsky světla začaly prozařovat východní obzor, hrad a jeho obránci znovu nabyli odhodlání. Věděli, že temnota možná ustoupila, ale válka ještě neskončila. Nový den přinese nové naděje – a nové hrozby, kterým budou muset čelit.
Epizoda 2: Tábor nájezdníků
Ne, 9. 2. 2025
Architekt osudu: Mart
Pod tíhou guvernérovy naléhavé prosby se tři neohrožení hrdinové znovu vydali na cestu. Jejich úkol byl jasný – zjistit více o nepřátelích, jejich počtech, plánech a zároveň zachránit, co bylo uloupeno během nájezdů. Než však stihli opustit hrad, zastavil je zraněný mnich Nesim Waladra. S chraptivým hlasem jim vyprávěl o svém druhovi Leosinovi Elrantharovi, statečném mnichovi, který se pokusil infiltrovat Dračí kult, ale nyní padl nejspíš do zajetí. Jeho osud byl nejistý – a jen hrdinové mohli zajistit jeho přežití.
S těmito novými informacemi se vydali jihovýchodně po stopách nájezdníků. Jejich pátrání bylo brzy odměněno – na obzoru spatřili sloup kouře, stoupající k obloze jako znamení. Přiblížili se opatrně a zjistili, že opozdilci z tábora si mezi skalami vaří oběd. Hrdinové využili momentu překvapení, udeřili ze zálohy a zničili kultisty i koboldy dříve, než mohli vydat varování. Byla to rychlá a krvavá bitva, ale nezískali žádné odpovědi.
Po dalších mílích dorazili k zadní hlídce nepřátelského tábora. Tam už na ně čekali silnější protivníci – veteráni, akolyté a zkušení kultisté. Přestože boj byl zuřivý, hrdinové opět zvítězili, byť unavení a s těžkým dechem. Ale pravé nebezpečí teprve přicházelo.
Za soumraku se přiblížili k táboru nájezdníků. Rozkládal se v přírodní podkově obklopené skalními stěnami. Dřevěné chatky, stany z kůže, hořící ohně a strážní věže naznačovaly, že se zde nachází srdce nepřátelské operace. Rabo, s lehkostí tuláka, provedl rychlý průzkum. Tábor se zmítal v lehkém chaosu, což jim hrálo do karet. Pod rouškou tmy se rozhodli proniknout dovnitř a zachránit zajatce – včetně Leosina, kterého zahlédli svázaného ke sloupu.
Akce začala hladce. Strážce střežící zajatce byl zlikvidován a přichycen ke dveřím tak, aby to vypadalo, že stále hlídá. Gunrock začal zajatce vytahovat po laně nahoru na skály, kde čekal Agamon. Ale při posledním výstupu Gunrockovi podklouzla ruka, a jeden z vesničanů tragicky spadl. Zlomený vaz ukončil jeho život.
Hrdinové se rychle přizpůsobili – mrtvé tělo chtěl Rabo vyměnit místo Leosina, kterého právě odpoutal od sloupu, aby oklamali stráže. Jenže osud měl jiné plány. Stráže na skalách, skryté v temnotě, čekaly. Gunrock a Agamon byli zajati a poplach zatroubený na roh přivedl další stráže, které odhalily Raba i Leosina. Všichni byli lapeni.
Hrdinové, svázaní a zranění, byli předvedeni před velitelku tábora – Rezmiru, polodračí válečnici. Její přítomnost byla ohromující, jako kdyby před nimi stál samotný stín smrti. Nechala je odvést do boudy, kde dříve věznili zajatce, s tím, že ráno budou popraveni.
Avšak trojice hrdinů odmítla přijmout svůj osud. Využili lstí, zlikvidovali stráže a uprchli z boudy, načež získali zpět své zbraně a vyšplhali po útesech nad tábor. Pod rouškou tmy uprchli společně s Leosinem, ale jejich srdce tížila myšlenka na ostatní zajatce, které chtěli také zachránit.
Naštěstí však nebyli daleko. Agamon, veden instinktem a božím světlem, je ve tmě vycítil. Byli však obklopeni nepřáteli, kteří je chtěli odvléct zpět do tábora. Následovala další zuřivá bitva – hrdinové bojovali statečně, prolili krev svých nepřátel a zachránili všechny, kdo mohli být zachráněni.
V dálce opět znělo troubení rohů, svolávající posily. Ale v tuto chvíli už hrdinové, Leosin i ostatní zajatci mizeli v temnotě noci, směřovali zpět k Zelenavě. Nesli cenné informace o síle nepřátel a jejich vůdkyni, ale především – dokázali, že ani tváří v tvář přesile se nevzdávají. Jejich odvaha a odhodlání zanechaly stopu, která se brzy zapíše do dějin
Epizoda 3: Dračí líheň
Ne, 16. 2. 2025
Alchymista příběhů: Mart
Ještě než se Leosin v Zelenavě zotavil, pověřil hrdiny úkolem: proplížit se zpět do tábora nájezdníků, zjistit jejich plány a získané informace předat v Elturelu. Tam je bude očekávat, a pokud by ještě nedorazil, mají kontaktovat paladina Ontharra Frumeho.
Cesta zpět do tábora vedla pustou krajinou, po stopách pochodující armády. Když však dorazili k úpatí skal, zjistili, že tábor je téměř opuštěný a stopy vedou západním směrem. Jen několik lovců se pohybovalo mezi rozbořenými chatrčemi. Však jedno místo zůstalo střežené: jeskyně v masivu skály.
Hrdinové neváhali. Stráže padly dříve, než stačily varovat obyvatele jeskyně, a družina vstoupila do temnoty podzemí. Uvnitř se před nimi rozprostřely spletité chodby, kde v jedné z bočních místností narazili na opilého kultistu. Jeho meč zůstal vězet mezi kameny ve stěně – Gunrockova tichá připomínka zbytečného odporu.
Hlouběji v podzemí hrdinové nepozorovaně vnikli do kasáren stráží. Spící muži ani neprocitli, než jim ticho smrti prořízlo hrdla. Až pevné dveře, které Agamon s mocí prorazil, je přivedly ke skutečnému odhalení.
Za těžkými prkny stála postava v purpurovém rouchu – Frulam Mondatha, velitelka kultistů, kterou kdysi spatřili, jak komunikuje s drakem. Okamžitě se strhl boj. Ostrá čepel proťala vzduch, krvavá mlha se rozprskla po zdech, když Gunrock jediným mohutným seknutím odťal ženiny ruce. Padla na kolena, bezmocná, s očima plnými strachu.
Hrdinové ji svázali a začali vyslýchat. Když přislíbili, že ušetří její život výměnou za informace, mistrně předstírala kapitulaci. Ale pak učinila krok zpět – a s chladným úsměvem se propadla skrytým průchodem pod podlahu, mizíc ve tmě.
Gunrock za ní bez váhání skočil. Dopadl do hluboké síně, jejíž stěny se třpytily ve světle fialových plamenů. Byla to svatyně s dračími reliéfy – a v jejím středu stál jeho osudový sok: Langdedrosa Modrohněv.
Poloještěr pozvedl svůj meč a jeho oči zářily zlověstným světlem. Po jeho boku stáli další válečníci, připraveni rozsekat vetřelce na kusy. Gunrock pochopil, že tentokrát by pýcha znamenala smrt. Sevřel čelist, chytil se lanového žebříku a vyhoupnul se zpět k družině, než po něm protivníci stačili udeřit. Nezbylo než pokračovat dál jinudy. Ještě než opustili komnatu Mondathy, našli její kultistické insignie a mapku s plány kultu vyrazit směrem k Beregostu na západ.
Jeskyně se před nimi otevírala do neznáma – purpurově zářící houby v hlavní chodbě, hejna netopýrů, z temnoty útočící strigy a smradlaví troglodyti bažící po krvi. Každá bitva je vysilovala, avšak odmítali ustoupit.
Když pak v jedné z chodeb zaslechli řinčení řetězů, instinkt je vedl k síni kryté kůží. Uvnitř našli muže, na kost zmrzlého a zuboženého, visícího mezi kusy masa. Po Agamonově dotyku léčivé magie procitl a představil se jako Rurik, kovář ze samoty poblíž Zelenavy. Jeho rodinu pobili kultisté, jeho domov sežehly plameny a v jeho očích doutnala pomsta.
„Dejte mi meč, je čas splatit úroky. Půjdu s vámi a spolu kultisty zničíme“ zvolal Rurik, poháněný mstou.
Zatímco si běžel pro zbraň, hrdinové narazili na koboldy a silné ještěry určené k válečnému výcviku. Boj vypukl okamžitě. Agamon do Gunrocka vší silou zarazil magický hřebík, načež se zněj stalo krvežíznivé monstrum. Rabo mezi nepřáteli tančil se svými meči jako stín. Ale soupeři byli silní a hrdinům docházely síly.
V houfech přicházeli další nepřátelé, když se do bitvy vrátil Rurik – s mečem, který dříve Gunrock zabodl mezi kameny. S řevem vyrazil proti ještěrům i jejich cvičitelům a jeho čepel se leskla v rudém světle krve. S každým úderem si vybíjel vztek, s každou ranou splácel dluh mrtvým.
A tak krví a ocelí vydláždili svou cestu dál, hlouběji do útrob tohoto dračího doupěte, kde je čekaly ještě větší hrozby.
Pá, 21. 2. 2025
Strážce Proroctví: Mart
Hrdinové společně s kovářem Rurikem pokračovali dál přes opuštěný koboldí brloh. Jakmile však postoupili dále, ocitli se znovu ve svatyni zasvěcené drakům, nyní přicházejíce z opačné strany, než kudy předtím nechtěně pronikl Gunrock. V tomto místě čelil znova svému odvěkému nepříteli Langdedrosovi Modrohněvovi a tentokrát byl odhodlán ukončit jejich souboj navždy.
Duel byl zuřivý. Zbraně se střetávaly v divokém víru jisker, zatímco Gunrock čelil nepříteli s neochvějnou zuřivostí. Nakonec se mu podařilo zasadit rozhodující ránu a Modrohněv padl k zemi, navždy poražen. Jeho smrt znamenala vítězství nejen pro Gunrocka, ale pro všechny, kdo trpěli pod útlakem Dračího kultu. Zbylí berserkři, ač silní, padli před sílou hrdinů.
Pod mohutnou dračí sochou se skvěla truhlice. Když ji otevřeli, jeskyni na chvíli zahalila kyselinová mlha, avšak hrdinové se včas rozprchli do rohů se zakrytými dýchacími cestami. Uvnitř truhly pak našli vzácné artefakty, které kovář okamžitě poznal z dávných vyprávění svého děda. Byly to magické zbraně prastarých bojovníků proti drakům:
Agamon objevil kladivo pokryté jinovatkou, a helmu s bleskovou korunou ze slitiny zlata a kobaltu.
Gunrock našel krvavou obouruční sekeru olizovanou plameny a amulet s rudým kamenem, jenž vysával život z nepřátel.
Rabo pak získal otrávený meč z podivného zeleného kovu a magický luk s bezedným toulcem na šípy.
Hrdinové se vydali dál jedinou možnou cestou a konečně nalezli Frulam Mondathu. Ta však nedostala druhou šanci a Rabovy nově nabyté zbraně učinily její život minulostí. Spolu s ní padli i strážci dračí líhně, kde se mezi krápníky skrývala tři dračí vejce. Rurik bojoval s odvahou a zuřivostí, ale ve vítězství zaplatil svým životem. Rabo, tušící nebezpečí, dvě vejce okamžitě zničil. Avšak Agamon poslední vejce ochránil kouzly a otázkou zůstává, zda se tento čin v budoucnosti neobrátí proti hrdinům.
Před odchodem si hrdinové povšimli podivného obřího krápníku poblíž vejce. Když si uvědomili, že je živý, rozhodli se jej neprovokovat, i když jim toho moc nesdělil. V jeskyni však získali mnohem víc – nejen artefakty a cenné informace, ale také mapu ukazující přesun pokladu kultistů na sever.
Epizoda 4: Na cestě
Pá, 21. 2. 2025
Tvůrce Legend: Mart
Po návratu do Zelenavy zjistili, že Leosin již odešel, nicméně pro ně zanechal koně, aby mohli rychleji přicestovat do Elturelu. Cesta trvala šest dní a příchod do města se neobešel bez incidentu s velkým množstvím alkoholu, starou gnómskou prostitutkou a nemocemi, o nichž se zde raději nebudeme podrobněji zmiňovat. Agamon od té doby trpěl sny o sličné elfce, zatímco Gunrock pocítil, že ho to - krom častého svědění - poznamenalo i na jeho intelektu. Zkrátka co se odehrálo v hostinci U dvou černých parohů, zůstane navždy jen tam.
Avšak i tato lapálie měla nečekaný důsledek – jejich odvaha zapůsobila na paladina Ontharra Frumeho, člena Řádu rukavice. Ten společně s mnichem Leosinem, členem tajných Harfeníků, požádal hrdiny o další pomoc. Měli se infiltrovat mezi kultisty, kteří budou brzy projíždět přes Baldurovu bránu, a vydat se s nimi na sever, aby odhalili jejich další plány.
Do Baldurovy brány se dostali po řece. Po připlutí zamířili nejprve do hospody, kde jim jejich posel – podplacený žebrák – přinesl zprávu, že poklad kultistů už prochází městem. Bez peněz, které prohráli v kostkách se rychle vydali na okraj města, kde se již obchodníci přidávali ke karavaně. Kultisté se očividně vmísili mezi ostatní, aby nebudili podezření. Rabo a Gunrock se nechali najmout jako osobní strážci jednoho obchodníka karavany. Avšak Agamon, zraněný svou pýchou, odmítl mít nižší postavení než jeho společníci a místo toho obchodníka tajně proklel.
Jakmile karavana opustila Baldurovu bránu, hrdinové s ní vyrazili na dalekou cestu na sever. Před nimi leželo nové dobrodružství a nebezpečí číhající v neznámu.
Obsah webu
©
2026 Martin Lacina
Weby: Martin Lacina, Šohájek